Můj dlouholetý kamarád a nejoblíbenější fotograf Kamil Zachar prošel za poslední dva roky velkou osobní změnou. Vlastně ani nevím, kdy jsem to začal vnímat. Možná, když jsem ho začal míň vídat na skejtu a na sociálních sítích jsem viděl hodně často fotky s tématikou cyklistiky. Tou změnou prošel samozřejmě fyzicky, díky kolu byl schopný shodit během relativně krátké doby cca 25-30kg. Ale o tomhle tenhle článek nebude. Bude o jeho novým náhledu na svět skrz kolo, motivaci, kávě, kterou má tak rád a fotografii, kterou mě učil v mých začátcích chápat. Užijte si článek s tímhle srdečným a houževnatým člověkem, kterému můžu říkat kamaráde.
- Čau Kamile, trochu jsem už v úvodu článku nakousnul, o co v rozhovoru půjde. Začnu tedy úplně na počátku tvého setkání s cyklistikou. Co byl první impulz k tomu, že začneš jezdit na kole.
Ahoj Michale, s cyklistikou jsem se asi setkal, když mi kamarád ukazoval RedHook závody dráhových/fixie kol a následně jsem k tomu hledal více informací a víc jsem se začal o cyklistiku zajímat.
- Jaké bylo tvoje první kolo, na kterém jsi začal aktivně jezdit? O jaký typ cyklistiky jde?
Hele moje první kolo bylo nějaký starý BMX kolo, co mi táta upravoval, aby tam byla brzda a přehazovačka, ale to je docela dost dávno. To byly úplné začátky, pak jsem dlouho kolo neměl. Když jsem pokukoval po kolech, tak sem začal s tím, že jsem si koupil jako správný hipstr Fávo! Takže úzký pláště, řazení na rámu a vítr v uších. To, co mě momentálně baví je ta rychlost, takže převážně jezdím na silničních kolech a teď i na dráhových.
Photo by Radek Střemcha
- Pomyslel jsi na to, že díky kolu bys mohl shodit váhu, nebo to byl vedlejší efekt? Jak dlouho trvalo, než jsi zaznamenal viditelný progress?
Když jsem začal jezdit na kole, tak jsem do toho nešel proto, že chci zhubnout, ale že mě baví ta rychlost a posouvat svoje limity. Hubnutí se dostavilo postupem času samo, no. Já když se podívám do zrcadla, tak si vzhledově přijdu pořád stejný, ale je pro mě důležitý, že se cítím úplně skvěle, jako už dlouho ne.
- Jakou máš motivaci k ježdění, co tě na tom nejvíc baví a co ti to dává?
Motivací jsou asi pocity. Ta svoboda, když jedeš po silnici. Ta rychlost, když cítíš, jak tě tvoje nohy ženou dopředu. Ten adrenalin, když si pořád musíš uvědomovat, že nejsem na silnici sám a občas i bez brzd. Ale samozřejmě jako u každého sportu je to komunita, která je kolem mě super. Řekl bych, že i to je motivace, která mě žene dopředu.
- Jsi relativně čerstvě v Praze. Proč jsi odešel z Mělníku? Jaký je to s kolem v Praze? Ujíždíš raději mimo město?
S přítelkyní jsme měli možnost jít do Prahy do bytu, tak jsme do toho šli. Z Mělníka jsem vlastně odešel kvůli změně. S kolem v Praze to není úplně snadný, no. Hodně číhajícího nebezpečí na malém prostoru. Koleje, dlažební kostky, chodci, auta, prostě všechno. Samozřejmě, že nejraději vyrážím mimo město, kde je klid a menší provoz.
- Vzdálenosti, které jezdíš, jsou pro normální smrtelníky trochu mimo realitu. Jaký je nejdelší trip „na otočku“, který jsi zatím dal?
I já jsem smrtelník, heh. Moje vzdálenosti, který jezdím, nejsou nějak závratný, pohybují se kolem 40-80 km. Zatím můj nejdelší trip „na otočku“ byl na Ještěd z Prahy a zpátky. Bylo to přibližně kolem 200 km v jednom dnu.
- Určitě jsi díky cyklistice poznal spoustu pěkných míst, které bys jinak nevěděl, že existují, nebo neměl šanci se na ně podívat. Jsou nějaká, která ti utkvěla v paměti?
Míst, který jsem cestou potkal, je opravdu hodně. Úsměvný je, že když jsem bydlel na Mělníku, tak jsem měl za kopcem Kokořínsko, kterému jsem nijak zvlášť neholdoval, ale od doby, co se tam projíždím na kole, hltám tu krásnou přírodu, která tam je. Pak mě baví zatáčky, které jsou z Točný dolu směr do Prahy. Když člověk vidí celou Prahu před sebou.
- Jezdíš spíš sám, nebo s dalšími zapálenci?
To je různý. Určitě jsem raději, když nás jede víc. Ta skupina funguje úplně jinak. Víc se člověk hecuje a řekl bych, že jede rychleji. Někdy zase cítím, že potřebuji jet sám. Skvěle si pročistím hlavu a jedu si svoje tempo.
- Jezdíš každej den? Třeba u skejtu jsem to v určité době měl tak, že jsem i přes bolest celýho těla prostě musel jít jezdit, máš to stejně?
Rád bych jezdil každý den, ale zase chci mít ten týden vyrovnaný a užít si den i jinak než jen v sedle kola.
- Když porovnáš fyzickou námahu na skejtu a na kole, jaký je mezi tím rozdíl? U skejtu přece jen pořád padáš na beton a tělo dostává dost zabrat, ale jak je to u kola? Přece jen ujet 100km a víc je taky dost náročný.
Zajímavá otázka, řekl bych, že je to dost stejný. Je to prostě pohyb, který se snažíš dělat, jak nejlépe umíš. Když nemáš naježděno a vyrazíš na 100 km švih, tak se totálně zničíš. Pokud neumíš trik na skate, který se chceš naučit, tak ho pořád zkoušíš a řekl bych, že to tě taky dokáže dost zničit. Pravdou je, že na kole tolik nepadáš.
- Kolik tvoje kolo váží a proč sakra nemá brzdy?
Moje kola váží jako průměrný silniční kola do 9kg. Několik z mých kol nemá brzdy a pevný převod bez přehazovačky. Jsou to dráhový kola určená na velodrom, kde se jezdí dokola. Ale vzít si dráhovku/fixku do města nebo na vyjížďku, to je jiná zábava. Musíš trochu víc přemýšlet dopředu a spoléhat na to, co ubrzdíš nohama. V tom je ten adrenalin.
- K cyklistice neodmyslitelně patří i fyzická kondice a já jsem nemohl přehlédnout, že jezdíš i doma. Co na to tvoje přítelkyně, nemyslí si, že jsi trochu blázen?
Fyzická kondice je potřeba, to, že občas jezdím doma na válcích je spíš důsledek kombinace hnusného počasí a toho, že chceš na kolo. Takže si doma sednu na kolo a jezdím na válcích. Myslím, že všichni vědí, že blázen jsem, takže je to asi moc nepřekvapilo, když jsem s tím přišel domu. Je ale pravda, že když jezdím doma, tak si přítelkyně musí brát sluchátka, jinak by to se mnou asi nevydržela J
- Máš v plánu nějaký delší trip, který bude vyžadovat dávku motivace navíc a posune tě pomyslně dál?
Tak plánů je docela dost, ale uvidíme, co se nakonec uskuteční. Řekl, bych že letos mě čeká pokořit 300 km na den a vyzvat nějaký kopečky.
- Od kola se posunu ke kávě. Před pár lety jsi pil tak maximálně rozpustný a teď, když jsem s tebou byl v kavárně, sypeš z rukávu názvy, který vůbec nechápu a vyznáš se v tom.
To je tak, že když tě něco baví, tak o tom můžeš mluvit a už taky trochu víš. Kdybych s tebou šel do krámu s motorkama, tak uvidím jen motorky a jejich barvy a ty mi řekneš ke každé něco jiného. Je to přesně o tom, že každý ví něco.
- Jak ses ke kávě dostal a co pro tebe znamená?
Kávu jsem si oblíbil 4-5 let zpátky, chvilku jsem pil jen cappuccina, ale pak jsem objevil svět filtrované kávy a výběrovou kávu. Všechno se změnilo, káva už pro mě nebyla jen černá voda s našlehaným mlíkem, ale začal jsem tam cítit chutě a vidět ten celý proces. Pro mě káva znamená zastavit se. Zastavit se a užívat si jen kávu a její chuť.
- Můžeš ve zkratce popsat, co je vlastně opravdové kafe? Obyčejní lidé, jako já považují za kafe rozpustnou věc ze sklenice, ale to asi není to správný kafe, viď? Mám rád ledový kafe od tvojí mamky, ale to asi není ono, viď?
Pro každého je opravdová káva ta jeho a já se nesnažím nikomu vnucovat mojí kávu. Rád dám ochutnat, a když druhému chutná, tak z toho mám radost. Milion lidí, milion chutí. Mamka a její ledový kafe chutná více lidem a to je dobře. Rozhodně se jí nebudu za to smát, co to pije.
- Vím, že jsi občas i prodával kafe na Mělníku ve stánku, děláš to pořád?
Jo jo, býval jsem tam dost často, ale teď to moc nestíhám. Pokud to půjde, rád bych letos se na stánku KafeMělník určitě ukázal.
- Jaký je tvoje nejoblíbenější kafe? Jakým způsobem se připravuje?
Nejoblíbenější káva je pro mě z oblasti Keni, která je krásně ovocná a baví mě její kyselost. Nejraději mám Keňu, která je připravena alternativní metodou pomocí V60.
- Miluješ kafe kvůli jeho chuti, nebo je v tom nějaká speciální chemie při jeho přípravě? Přece jen je to takovej malej rituál.
Kávu miluji kvůli všemu. Od úsměvu v kavárně při koupi zrnek, mletí kávy přes precizní práci se stopkami při měření doby extrahování kávy až po její chuť. Prostě krásný kávový rituál.
- Skrz cyklistiku a kafe vnímám i tvoje fotografický portfolio trochu jiným způsobem, než dřív.
Možná je to tím, že nefotím tak často, anebo jsem si konečně vytvořil nějaký rukopis.
- Jako street „report“ fotograf dokumentuješ dění kolem sebe. Můžeme chápat tvoje portfolio jako náhled do tvého života, aktivit a věcí, který tě nejvíc baví?
Určitě je moje portfolio postavený jako náhled, na to, jak já vidím život kolem sebe.
- Všiml jsem si, že už převážnou většinu fotek máš v černobílé. Má to nějaký význam? Já třeba barevný od tebe mám hrozně rád.
Na černobílé fotce mě baví ten její duch. Člověk se odprostí od barev a ve fotce hledá jiné detaily. To je asi význam, proč se snažím většinu fotek vidět černobíle. Rozhodně se černobílý filtr nehodí všude, takže mám i barevné fotografie, ale většinou to musí mít důvod.
- Jakým způsobem bereš fotografii v tuhle chvíli v porovnání s časy, kdy jsi fotil koncerty apod.?
Fotografie je pro mě momentálně jako vizuální deník.
- Čím fotíš nejčastěji a jaký téma tě nejvíc baví?
Nejčastěji fotím na Fuji a iPhone. Téma je pořád stejné, a to je zaznamenávat děj okolo mě.
- Můžeme se třeba těšit na nějakou výstavu fotek s tématem cyklistiky?
Nad tímhle jsem ještě nepřemýšlel, ale chtěl bych udělat nějakou výstavu svých fotografií a to ne jen s tématem cyklistiky.
- Kam bys chtěl, aby se tvoje fotografická tvorba posunula, máš nějaký cíle, nebo tomu nechávaš volnej průběh?
Rád bych začal zase více fotit, začít se trochu víc věnovat fotografii jako takové. Nafotit víc kinofilmů. Ale nebudu na to tlačit a nechám tomu volný průběh.
- Díky za rozhovor a přeju hodně štastných km, dobrýho kafe a skvělých fotek!
Děkuji moc za rozhovor a přeji ti, ať se ti daří.
Kamilův Instagram profil: @kamil_z