Chtěli byste jet na výlet s kámošem, na okresky, užít si pěkný cesty? Udělejte to, neodkládejte to!
Byla to tak nejlepší věc, kterou jsem letos dělal. Bez debat je můj kamarád David Burda jeden z těch, kterého bych přál každému jako parťáka na roadtrip. S Davidem jsme se rozhodli a s jedním odkladem kvůli počasí jsme jeli vyvětrat naše dvě vrány. BMW E36 318i (1995) a MB SLK 230 kompressor (1997). Do poslední chvíle nás chtělo přelstít počasí a z plánované Šumavy byl výlet do Jizerských hor s otevřeným průběhem.
Začalo to v Praze.
Sraz byl v Praze a protože David bydlí u Sedlčan jeho tachometr v celkovém součtu najetých km čítal o rovných 100km víc, než můj. Vyrazili jsme směr Mělník - Kokořín - Bezděz - Mnichovo Hradiště - Turnov. Tohle je po cestě nad Kokořínem.
Cestou jsme minuli i Státní hrad Bezděz a tenhle krásnej západ slunce.
Zajímavost: Bezděz je zřícenina hradu u stejnojmenné vesnice na vrchu Bezděz v Dokeské pahorkatině, šest kilometrů jihovýchodně od města Doksy v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Zdroj: Wikipedia
V Turnově jsme přespali. Já v autě, David si myslel, že bude spát ve stanu, ten vydržel hodinu, v noci byl hroznej chcanec a vítr mu odfouknul celej stan. Spal v SLK, což asi moc příjemný nebylo. Mně pro změnu nateklo do auta X litrů vody, sušil jsem ještě 3 dny po akci....to ale bylo to poslední "negativní", co se nám za celou dobu stalo. Z Turnova jsme se vydali rovnou směrem Janov nad Nisou, kde byl náš plánovaný výchozí bod.
Cestou do Jizerských hor David zjisitl, že je mu v tričku zima, naběhl koupit mikinu do sportu....já naopak zjistil, že mám v kufru beranici ještě ze zimních jízd, kdy je opravdu nutností. Po příjezdu do Janova nad Nisou jsem do navigace rovnou hodil naši připravenou mapu, kterou mi doporučilo pár lidí ve skupině okresky.cz na Facebooku.
Tady už jsme vystoupali do Horního Maxova (Severák) ke kapličce Hrabětice, kde se konečně ukázalo sluníčko, které nás celé následující dva dny neopustilo.
Pár pěkných vracáků jsme našli kousek od vesničky Plavy, David se svým kompressorem zkoušel bočky, ale jak už to bývá, člověk začne fotit a je provoz jako na dálnici.
Tahle krásná vyhlídka nás čekala nad vesničkou Zlatá Olešnice, tam jsme to na nějakou dobu zakempili, David si dal dvacet a já jsem se kochal, fotil. Foukalo, ale bylo příjemně teplo.
Jediná společná fotka z výletu, aneb Michal se nerad fotí a ani nemá stativ, využili jsme složené kmeny stromů.
Vyrážíme dál směrem Harrachov.
Výhledy se nám otevřely uprostřed vesnice Rejdice, kde je i známý lyžařský areál, krásný místo.
Posuneme se trochu dopředu. Protože jsme se od Rejdic dál rozhodli užívat místní silnice, točili jsme průjezd na kameru, což se budete moct podívat v celkovém sestřihu na YouTube, který časem doplním. Na fotce SLK u Robin Oil směrem Most, v pozadí Hazmburk. Směr napovídá, že jsme se z Jizerek otočili směr zpět přes Českou Lípu, Litoměřice, skrz středohoří směrem Karlovy Vary.
V Českém středohoří nás čekal božskej západ slunce, tohle je kousek od Rané, okres Louny.
Až někdy pojedete skrz středohoří, směr Louny, v zádech Litoměřice, všimněte si, jak po levé ruce (na jih) budete mít naprosto rovný terén a po pravé ruce (na sever) bude hor, kopců a kopečků, že je nespočítáte.
Že je David velkej sympaťák je vidět na každý fotce, no ne?
Tady naše dvě vrány, E36 1997 a SLK 1995. Pokračujeme dál směr Kryry, kde je momentálně moje druhá domovina.
Po příjezdu na místo jsme v klidu přespali a ráno se vydali přes Karlovy Vary nahoru, na sever, na Klínovec. Nápad se takhle otočit v Jizerských horách a jet směr zpět vznikl náhodou, David původně myslel, že jedeme úplně jinam a tak si na seznam míst, co by rád viděl napsal právě Klínovec. No a ono to bylo úplně jiným směrem, ale to nám vlastně vůbec nevadilo, rozhodli jsme se to hecnout a druhý den jsme tam dojeli.
Na Klínovci (Nadmořská výška: 1 244 m), Krušné hory.
Překvapivý klid a žádný výhrot, lidí tak akorát, krásný počasí. Pokoukali jsme, dojeli pár km níž, kde jsme si v klidu dali sváču a jeli směr Žatec.
Cestou do Žatce, kde jsme měli v plánu se rozdělit na nás vykoukla Nechranická přehrada, což se přiznám, že jsem ani nevěděl, že uvidíme, ale byla to nádhera, opravdu boží místo, v pozadí opět začátek Českého středohoří směr Raná. První, co ze mě vypadlo bylo "to je fakt jak moře".
Za touhle krásnou vyhlídkou náš směr rozdělil Žatec, David pokračoval směr Sedlčany a já do Prahy. Byla to opravdu nádhera a naprosto skvěle strávenej čas. Tachometr mi při příjezdu ukázal celkový nájezd 700km, Davidovi ještě o sto víc, takže 800km.
Každému, kdo váhá jako my a potřebuje se hecnout tady nechávám tyhle fotky a pocity, třeba Vás to trochu namotivuje. Díky Davidovi za bezkonkurenčního společníka na roadtripu, ze kterého si určitě uděláme tradici.