Vstát, jít do práce, jít skejtovat, spát. Takhle bych ve stručnosti popsal můj každodenní program za posledních pár měsíců. Když jsem si před odjezdem nastavoval out of office v kanclu, poslední dovolená, co jsem měl, byla o Vánocích....smutný. Občas je potřeba vypadnout ze stereotypu do jinýho prostředí a vyčistit si hlavu. 4 denní výlet do Alp s kamarádem Danem a klubem sportovních aut (KSA) bylo přesně to, co jsem potřeboval! Cíl naší cesty: ČR-Německo-Rakousko-Itálie.
Vezli jsme se v Chevroletu Corvette Z06 s největším motorem, který General motors kdy udělali - 7 litrový atmosférický 8 válec o výkonu 505 koní. Když jedeš v takový káře, říkáš si, kdo něco takovýho mohl vyrobit a vůbec dát dohromady. Nebudu popisovat, jak moc to jede a jak to drží stopu v zatáčkách, protože to nejde....to každej musí zažít na vlastní kůži. To auto má osobnost a fakt velký koule. Není tak "učesaný" a přehrocený elektronikou jako téměř perfektní Audi R8, ale prostě mě Z06 baví o něco víc.
Nádherný silnice, zatáčky v horách, průsmyky, horský řeky, to je Rakousko. Málem vždycky zapomenu, jak to tam mám rád. Byli jsme tu na jeden den, tak jsem si to zase připomněl. Ty hory opravdu umí člověku dodat energii.
Samozřejmě bychom to nebyli my, abychom nevylezli někam nad hotel, podívat se, kde to vlastně jsme.
Z Rakouska jsme se druhý den přesunuli směrem do Itálie, kde jsme byli za pár hodin. Člověk jede mezi horami, kolem samá vinice, starý trosky hradů na vyvýšených místech. To jsem si říkal, že je fakt sen.....než jsme dojeli sem.....
Tohle je jezero Lago di Garda na severu Itálie. Když jsme dojeli na tuhle vyhlídku, měl jsem pocit, jako když jsem tenkrát v roce 2009 vylezl z hotelu na Times Square v NYC. Nevim, jak to popsat....asi pocit štěstí, úzkosti, radosti, nebo něco takovýho. Asi tý radosti, že tohle už ti nikdo nikdy nevezme.
Hned potom, co jsme se ubytovali, jsme obešli obloukem hotelovej bazén a šli omrknout jezero. Voda měla příjemných 15 stupňů, začalo pršet a my jsme oba dali koupačku. Místí Italové, kteří šli zrovna kolem, mě hecovali, ať tam vlezu a já to dal. Potlesk mě neminul....oni tam prý nelezou, pokud není venku 35 stupňů ve stínu.
Město je v údolí pod obrovskýma horama. Tam si člověk teprve uvědomí, jak je vlastně titěrnej šváb proti všemu kolem.
První den jsme vylezli na vyhlídku k pevnosti, která byla celkem vysoko. No, jak se to vezme...to jsem ještě nevěděl, co nás čeká druhej den.
Večerní photo session nás neminula. Když to místo vypadá tak epicky ve dne....co teprve v noci.
Další den nás čekal cca 150km dlouhej výlet kolem celého Lago di Garda po krásných klikatých cestách. V půlce jsme zastavili ve vesničce Sirmione, kde měl Dan vybranou restauraci s výbornou pizzou a ještě lepší rybí polívkou.
S Danem máme společných hodně věcí, nejen lásku k motorům nebo pakistánskou restauraci. Je to taky potřeba maximálně využít čas a jít do všeho na 100%. Moje zatím největší challenge, kterou jsem přijal, byl výšlap na vyhlídku uprostřed tý obrovský hory, která je vyfocená nahoře. Miniaturní kaplička jménem Santa Barbara s výhledem na celý město byla náš cíl. K tomu už Vám víc řekne video, který jsem při výšlapu natočil. Video obsahuje sprostá slova a autentický pocity z cesty na vrchol.
Cesta plná kamení, mokro, průchod skrz mraky, sen!
Ta cesta stála za to. Dole hnusně a Santa Barbara v mraku. Za odměnu se vyčasilo a my jsme viděli fakt nádherný panorama Riva del Garda v celý jeho kráse. Jestli sem někdy pojedete, dejte si to taky! Od pevnosti je to 2km daleko s převýšením 500m.
Skejtová fotka nemohla chybět. Nádherný prostředí, který je fotogenický za každýho počasí. Budíček v 6:15 se slovy od Dana "tak Michale, skate or die", to jsem prostě musel! Jakmile mi Dan tohle cvakl, dal jsem downhill a cruising městem zpátky na hotel ke snídani. Libový!
Tady už poněkud smutně na cestě domů, ale plni zážitků, dobrýho jídla a hlavně s vyčistěnou hlavou. Tenhle výlet ani nebyl tak o tom, čím jsme tam jeli, ale spíš kam. Alespoň pro mě je Itálie nádherná země, kam se rád vrátím. Obrovské díky patří Danovi. Jsem rád za lidi jako je on, kteří mýmu životu dávají směr.