Cesta kolem ČR aneb spojení příjemného s užitečným.
Každého, kdo rád jezdí na motorce, tohle určitě už napadlo, a já jsem se letos rozhodl tenhle plán zrealizovat. Jak nejlépe vyzkoušet motorku a svoje schopnosti než podniknout takový výlet? Jen hodinami a ujetými kilometry v sedle člověk zjistí, co mu sedí, jaká je motorka ve všech možných situacích a podmínkách a jak odolní vlastně při ježdění dokážeme být. Tohle mě hrozně zajímalo.
Beara 650 mi ochotně půjčili ve Vintage Garage Motors. Zabalil jsem tašku, bágl s foťákem, spacák a vzal jako parťáka na cestu dlouholetého kamaráda Kubu Wimmera, který vyrazil na své Hondě Africa Twin. Termín jsme už jednou přehodili kvůli počasí. Tentokrát byla předpověď počasí o dost lepší. Datum realizace padlo na konec srpna 2025.
Jak si vedl Royal Enfield Interceptor Bear 650, jste se mohli dočíst v první části tohoto článku – testu.
https://michaljirak.com/stories/ted-a-tady-royal-enfield-bear-650-kolem-cr-cast-i-test
Část druhá: Cesta kolem České republiky
Plán byl jasný – udělat okruh proti směru hodinových ručiček, moc nezmoknout a vrátit se domů vcelku. To jsme si i splnili a najeli tak skoro 2 000 km. Viděli jsme naši nádhernou zemi, poznali nové lidi a navštívili staré známé. Je to skvělá zkušenost, kterou doporučuju všem, kteří mají rádi dobrodružství.
Dnes si podrobně probereme naši cestu a dostanete několik tipů, kde se zastavit, pokud takovou cestu někdy podniknete.
Tady je mapa naší cesty:
Den první (204,9km)
Jakub, Africa Twin, Bear 650 a větrný park Kryštofovy Hamry v srdci Krušných hor. Je to nejvýkonnější větrný park v ČR. Krušné hory jsou celkově velmi pěkným místem pro návštěvu. Zapomenutý kraj, který nabízí téměř nulový provoz, krásné silnice se super povrchem a horská panoramata, která opravdu stojí za to.
Okreska, která vede nahoru, opravdu stojí za to – tady vám dám dvě verze:
První trasa: https://maps.app.goo.gl/66wRff9TsXUVr4NPA
Druhá trasa: https://maps.app.goo.gl/eYSKaNUTYAPfoSvp8
O pár kilometrů dál, u TV vysílače na Klínovci, odkud je vidět až k sousedům. Vyhlídka nabídne pohled do krajiny v rozsahu 360 stupňů.
Opět super okreska nahoru k vysílači horem přes Krušné hory:
https://maps.app.goo.gl/wkoTCecMKgPvoHmc8
Tady už jsme vyjeli na vyhlídku nedaleko Aše, abychom si užili západ slunce, pokecali a udělali pár fotek. Je k nezaplacení na chvíli zpomalit, zastavit se, jen prostě být a vnímat. Tenhle výlet začal opravdu velmi dobře. Byl epický západ slunce, takže jsem – jako už je tradicí – nemohl přestat fotit. Pokecali jsme, probrali plány na další dny a vydali se na ubytovat.
Ubytování jsme měli přímo na hradě Vildštejn – hodně zajímavé místo, doporučujeme. Za odměnu bylo pár piv a spát.
Den druhý (304,1km)
Následující ráno jsme směřovali přes Tachov, Bělou nad Radbuzou a Domažlice. Tady jsme se zastavili na kafe a banana split, který byl teda pekelně drahý, ale super. Domažlice jsou zajímavé historické město. Věděli jste, že nejstarší psané zmínky o Domažlicích se datují ke konci 10. století, kdy zde existovala pouhá osada?
Mrkněte: https://cs.wikipedia.org/wiki/Domažlice
Vodní nádrž Nýrsko, která dodává pitnou vodu pro Klatovsko a Domažlicko. Odtud míříme přímo do motorkářského ráje.
Konečně Národní park Šumava.
To místo, které všichni motorkáři milují, a my stejně tak. Skvělý asfalt, málo provozu a neskutečné výhledy do krajiny. Nekonečné rovinky přerušované zatáčkami v lesích – prostě paráda. Směřujeme dál k Lipnu.
Neměli byste minout cestu:
Železná Ruda – Hartmanice – Rejštejn – Kvilda – Horní Vltavice – Lenora – Volary – Želnava – Černá v Podšumaví.
Vodní nádrž Lipno.
Byl to dechberoucí pohled. Čekal nás neskutečný západ slunce nad touhle obrovskou vodní nádrží a hledání ubytování. Skončili jsme v kempu pod stanem – za tisícovku na noc, bez elektřiny. Na kempy kolem Lipna bacha, už nevědí, co by si za to řekli.
Ráno jsme se shodli, že budeme šetřit záda a zbytek výletu se ponese v menším punku. Přece jen rozdíl v ceně ubytování už není tak velký.
Výsledek druhého dne nás nakopl a otevřel tak možnost ujet za den víc, než 300km po okresce včetně zastávek v rozumném tempu, aby člověk vnímal okolí. Ani jeden z nás není vyznavač závodění, jeli jsme si to užít.
Den třetí (320,7km)
Hned na začátku dalšího dne naší pozornosti neuniklo letecké muzeum s leteckými stroji, které sloužily naší armádě nebo historicky například pro záchranáře. U řady z nich se může i dovnitř. Stíhač MiG-21 F-13 vyrobený v Československu naživo? To prostě chceš vidět! Vstupné je dobrovolné a na místě dostanete i velmi kvalitní výklad.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/letecke-muzeum-hrdlorezy
Pokračujeme dále směrem do jižních Čech. Přes Nové Hrady – Chlum u Třeboně, na fotce níže.
Jihočeské rybníky nás očarovaly, nádhera! Tenhle se jmenuje Velká Černá.
Vranov nad Dyjí
Tuhle historickou obec jsem nikdy předtím nenavštívil a musím říct, že ten výhled na město a barokní státní zámek opravdu stojí za to. Dolů vedou nádherné vracáky, ale místní moc nemají motorkáře v lásce. Ve finále se ale nedivím. Umím si představit, že tohle hodně lidí jezdí nahoru a dolů. O tom vypovídá i cedule u vyhlídky, která na motorkáře naléhá s odkazem na hluk výfuků. My jsme tam ale byli sami, asi náhoda.
Na tomhle místě se mi povedlo i obrousit kameru. Náklon, nebo blbě umístěná kamera? Oboje, haha!
Cestou na jižní Moravu ještě Kuba vyzkoušel Beara na polňačce. Jeho pocity byly hodně podobné mým, které popisuju v první části tohoto článku, tedy testu. Takže dobrý, nejsem až tak zaujatý zamilovaností k medvědovi. Je skvělej, nedá se mu to upřít.
Odtud jsme pokračovali dál směrem na jižní Moravu, kolem Znojma, až jsme dojeli do obce Bulhary, která leží nedaleko vodní nádrže Nové Mlýny, v okolí vinařských oblastí a Pálavy. Dorazili jsme už za tmy a začalo nám trochu pršet. Pak už jen sprcha, večeře a zasloužený odpočinek.
Den čtvrtý (335,2km)
Ranní déšť nám překazil plány jet udělat pár obrázků k Pálavě, a tak jsme se rovnou vydali směr Hodonín, kde sídlí DNX Shop, což je jeden z dealerů Royal Enfield. Byli jsme přivítáni Štěpánem a potkali se s Honzou Tománkem. Dali jsme si kafe, pokecali a pokračovali dál směrem do Beskyd, na které jsme se fakt těšili.
CHKO Bílé Karpaty
První výhledy a zatáčky až do CHKO Bílé Karpaty nás nenechaly chladnými a párkrát jsme si vyjeli pěkné úseky nahoru a dolů. Tohle je u obce Březová, už opravdu velmi blízko hranic se Slovenskem.
Déšť nás ale pronásledoval, takže focení jsme nechali být a závodili s počasím. Přes Starý Hrozenkov jsme pokračovali kolem hranic směrem k Valašským Kloboukům, přes Vsetín až do Rožnova pod Radhoštěm, do Beskyd. Tady jsme si samozřejmě vyjeli silnici až k Pustevnám, ale počasí nepřálo, tak jsme museli jet dál, abychom nebyli úplně promočení.
Výhled z Bystřice pod Lopeníkem (vlevo) a Rožnov pod Radhoštěm (vpravo).
Okolo vodní nádrže Šance jsme minuli Frýdek-Místek a dorazili do cíle – do Bystřice, která se nachází v bezprostřední blízkosti hranic s Polskem. To bylo nejdál, co jsme byli od domova v rámci našeho putování kolem ČR.
Den pátý (320,5km)
Počasí se následující ráno umoudřilo a my jsme mohli vyrazit dál, směrem na Žamberk. Čekala nás dlouhá, ale zajímavá cesta. Přes Třinec, kde jsme viděli místní ocelárny, Český Těšín, Havířov, až do Ostravy, kde bylo nutné se zastavit v oblasti Dolní Vítkovice a udělat pár fotek.
Upřímně jsme toho pak ale litovali, protože komplet rozkopaná Ostrava a cesta do Opavy byla tragédie, která se ani na motorce nedala projet normálně. Za Krnovem jsme si dali oběd a já měl takovou první „krizovku“, kdy se dostavila únava, ale přisuzuju to tomu záseku mezi Ostravou a Opavou.
Čekaly nás totiž Zlaté Hory a Jeseník. To znamená jen jedno – skvělé silnice, zakončené Červenohorským sedlem, nejprovařenějším místem široko daleko. To všechno s výhledem na Praděd. Byla to nádhera. Je to nekonečná silnice s úžasným povrchem a nespočtem zatáček, tohle bylo za odměnu.
Mapa zde: https://maps.app.goo.gl/34TTVq1KozjLVEXi7
Červenohorské sedlo a výhled na vysílač na Pradědu.
Věděli jste, že existuje taky Červenovodské sedlo?
My jsme to absolutně netušili, ale měli jsme tam sraz s mým kamarádem Josefem Šulcem, který nás na vrchu už čekal. Měli jsme totiž domluvené přespání v Žamberku. Tam shodou okolností sídlí Velorex, partner Royal Enfield. Tahle neskutečná serpentina lesem nás pohltila snad ještě víc než předchozí zatáčky. Naprostá paráda. Doporučujeme, pokud budete někdy tímto směrem.
Josef už na nás čekal se svým nádherným Porsche 944!
Z parkoviště na vrcholu jsme pokračovali do Žamberka. To, co nás čekalo, jsme už vlastně vůbec nečekali. Dalších cca 30 km směrem na Jablonné nad Orlicí. Neskutečný povrch, západ slunce, Josef se svým Porsche a absolutně nulový provoz. Tenhle den jsme se svezli, co se zatáček týká, úplně nejvíc. Po příjezdu do Žamberka už následovala zasloužená sprcha, večeře, pivo a pokec s Josefem, kterého jsem neviděl roky. Děkujeme za ubytko!
Mapa zde: https://maps.app.goo.gl/Qnjd4Nizf6ajtjfF7
Den šestý (450,2km)
Ráno jsme ze Žamberka vyrazili přes Orlické hory dál přes vodní nádrž Rozkoš. U hotelu Orličan se k nám ještě přidal můj kamarád David na jeho Hondě VFR. Dali jsme snídani a pokračovali dál. Čekala nás dlouhá cesta přes mnoho krásných úseků v horách.
Sekli jsme to přes kousek Orlických hor, kde to byl opravdu rozdílný povrch – občas paráda, občas hrůza. Pokračujeme směrem na Vrchlabí a Krkonoše. Kilometry ubíhají pomaleji, je nám celkem zima a dostavuje se i únava po několika dnech v sedle.
Počasí ještě celkem přeje, je chladněji než ostatní dny. Věděli jste, že latinsky se město nazývalo Albipolis, což česky znamená Labské město? Ano, pramen řeky Labe není odtud vůbec daleko.
Vtipné je, že v době, kdy jsme jeli kolem ČR, se neustále objevovaly zprávy o medvědech v horách. Nevím, jestli tehdy v KRNAP, ale v Doupovských horách určitě. Tak tady jeden medvěd v Krkonoších a výhled na sjezdovky v létě.
Přes část nádherných Krkonoš jsme se propracovali až na sever, k Jizerským horám. Tam nevím, jestli mám prostě smůlu, ale kromě cesty nahoru k Ještědu a dolů jsem tam neobjevil žádné moc super silnice. Ale mnohokrát jsem slyšel, že tam jsou. Kdo ví, kde leží, ať se ozve! Chtěl bych si spravit na tom severu trochu chuť.
Navíc nás tradičně Liberec přivítal deštěm, který nás pronásledoval následujících pár set kilometrů. Přes zmiňovaný Ještěd jsme se přehoupli dál a pokračovali směrem na Děčín. Cestou začalo pršet tak, že nás to donutilo schovat se v autobusové zastávce kousek za Děčínem. Ale i to k tomu patří, nicméně jet se v tom vážně nedalo.
Krásná duha na nás čekala kousek za Teplicemi, mraku jsme úspěšně ujeli – uff.
Výsledkem posledního dne našeho výletu kolem ČR bylo 450 km. Tam už se člověk těší, až z toho sleze, ale bylo to skvělý do poslední minuty. U Teplic jsme se s Kubou museli rozloučit a vyrazit do svých domovů – Kuba do Prahy a já do Petrohradu.
Vzal jsem to ale ještě přes Nechranice, kde jsme v podstatě začínali, aby se kruh uzavřel a opravdu to bylo kolem dokola naší krásné republiky.
Dokázali jsme to! Ano, nejsme první, ale o tom to není. Vítězná fotografie za Teplicemi s pohledem do Středohoří, které ten den bylo opravdu nezapomenutelné.
Tady ještě rozloučení s parťákem Kubou (vlevo) a fotka uvědomění, že jsme ujeli téměř 2 000 km kolem ČR během pár dní. Dostavila se euforie a pocit štěstí při pohledu na zapadající slunce. Romantika na konci výletu.
Závěrem.
Na podobný výlet nepotřebujete nic extra. Stačí Vám motorka, batoh, chtíč poznání, ocelovej zadek, trochu odvahy a špetka dobrodružné povahy. Co je ale nejdůležitější je správný parťák. Znáte to, každý máme jiné návyky, každý vydrží něco. Já osobně jsem v tomhle, jak řekl můj kamarád Hrubis celkem masochista, takže když jedu, tak jedu. Je tedy nutné si vzít někoho, kdo to má stejně. My jsme se s Kubou už v průběhu výletu shodli, že to stejně máme. Hlavně jsme si nelezli na nervy ani v osobní rovině a to je celkem zázrak. Tohle jsme si opravdu užili a hodnotíme to, jako nejlepší motorkářský zážitek, který máme. A vytvořili jsme si ho sami, podle sebe. Bylo to čisté motorkářství. Přesně o tom to je a my to zažili. Vy můžete taky, vyražte, je to teď a tady!
Royal Enfield Interceptor Bear 650 půjčený na cestu kolem ČR (08/2025 a stejný motocykl 08/2025 můj. Po návratu jsem pořídil vlastní, tak dobrá ta motorka je. Díky!
Text: Michal Jirák
Foto: Michal Jirák, Jakub Wimmer