Tichá voda břehy mele. To mě napadne, když se osobně setkám s Danielem Dujsíkem, skaterem a fotografem. Je to hodně zajímavá osobnost, kterou bych Vám chtěl ukázat. Je to člověk, který je mi blízký svými názory, skromností a pokorou a opravdu hodně mě baví jeho fotografická tvorba. V nepřeberném množství všedních, někdy až sterilně perfektních a sobě si podobných fotek všude na sociálních sítích Dan perfektně vystupuje z řady. Mluvím o schopnosti vidět. Kompozice a edity fotek, který používá jsou třeba často úplný opak toho, jak věci vidím já a přesto je mi to tak blízké. Někdy si u jeho fotek říkám "jo, tak bych to chtěl vyfotit taky", ale já to tímhle způsobem nevidím. Dana jsem poprosil, aby dal dohromady svoje nejlepší fotky, protože si myslím, že byste ho měli znát. Portfolio je doplněno o příběhy u jednotlivých snímků. Užijte si galerii skate/street fotky Daniela Dujsíka.
Dan Dujsík:
"Ke své tvorbě jsem občas dost kritický a přísný. Myslím, že každý by měl mít v sobě dávku skromnosti, ovšem je taky důležité se umět pochválit a vnímat reakce ostatních."
Sociální sítě Daniela Dujsíka: @danieldujsik @dujsik.jpg @myolddaydream
Jedna z fotek, za kterou jsem opravdu rád je tato - silueta kámoše Honzy Malého se západem slunce. Náš skate trip s kámošema jsme neplánovaně zakončili u vodní nádrže Fláje, kde jsme kromě probíhajícího stáda deseti srn měli možnost spatřit tohle nádherné pozadí. Nic jiného než svůj iPhone jsem neměl po ruce. Ten pocit byl k nezaplacení. Neplánované věci jsou stejně nejlepší a tak je to i u fotografie. Člověk může plánovat focení dopředu, ale stejně má největší radost z toho, co vznikne zcela nečekaně.
Skateboarding a architektura k sobě bezprostředně patří. Ježdění v ulicích s sebou nese cestování a s ním spojené objevování nových zajímavých míst. Člověk občas nemusí jezdit ani daleko, aby spatřil fotogenické objekty. Stačí zvednout hlavu, dívat se kolem sebe a ne jen na špičky svých bot. Jedno takové místo byl Strahov, kde jsme opět zamířili zcela náhodou. Na fotce je zachycen 360 flip kámoše Honzy Navrátila.
Jako fotograf se nepovažuju a portréty nejsou zdaleka moje parketa. Učení a zdokonalování se je nekonečným procesem a tak bylo v tomto případě focení mé kamarádky Anet velkou výzvou. Jako rekvizitu jsme použili její zrcadlo, které po focení už moc použitelné nebylo.
Portrét kámoše Honzy Sloviočeka vznikl během mého prvního focení v noci.
Studoval jsem regeneraci brownfields, jednodušeji řečeno dnes nevyužitých objektů a míst, což mi spolu se skateboardingem pomohlo vnímat veřejný prostor jinými očima. Jako zajímavý kontrast mi přišlo spojení palmy s třemi komíny kontroverzní tepelné elektrárny ve španělské Badaloně (Sant Adria de Besos, Španělsko).
Na den, který jen tak nezapomenu, ukazuje následující fotka. A to v dobrém i špatném slova smyslu. Proč? Při ježdění v loopu kámoš spadl, vyletěl mu skate ven a trefil mě truckem přímo do hlavy. Těsně předtím jsem ale stihl zmáčknout spoušť a i přes krvácení a menší otřes to stálo za to. Spojení s rotujícími kolotoči v nočním liverpoolském Albert Docku, tak trefně zachycuje mé pocity při nárazu.
Během pandemie a lockdownu se člověk na jiná neokoukaná místa v zahraničí moc nepodívá. Nezbývá nic jiného než hledat útočiště tady a vystačit si s tím, co nás obklopuje. Nenapadlo by mě, že se mi něco podaří vyplodit i na Černém Mostě v Praze. Na fotce Maciek Szwejda a jeho kickflip.
V blízkosti metra Vyšehrad se nachází jedno ze známých míst ke skejtování. Strávili jsme tady ne jedno odpoledne, ale neobvyklého mostu a jeho zaoblených linií, který vede přes silnici, jsem si nikdy nevšiml. Pak už stačilo vytáhnout mobil, přidat kámoše Hanziho Hellebranda v pushingu a další fotka byla na světě.
Na fotce zachycen kámoš Abu z Izraeli, se kterým jsme strávili pár dní na summer tripu do Bulharska. Slunné počasí a voda člověka nabíjí pozitivní energií a Abuho evidentně taky.
Jako milovník jara a podzimu si na pronikající sluneční paprsky opravdu potrpím. Těch pár osudových minut, kdy musíte stihnout to, co chcete, je zkrátka nepopsatelných. To chvilkové napětí a adrenalin mě na tom nikdy nepřestane bavit. To proběhlo například během jednoho pohodového odpoledne zakončeném na Národní třídě v Praze.
Když už je řeč o slunci, tak u něj ještě chvíli zůstaneme. Ať už jsem kdekoliv, snažím se koukat nejen nahoru, ale i všímat si i stínů, které mě obklopují.
Skateboarding má své kouzlo v tom, že nemáte žádné pravidla a bojujete pouze sami se sebou. Sebepřekonávání, boj s emocemi a trpělivostí jistým způsobem může ukazovat právě tento snímek. Mrazivé počasí, které je nepřítelem každého skatera, jsem úmyslně reflektoval do chladných modrých odstínů.
Kromě foťáku a iPhonu občas sáhnu i po analogu, který má za mě nezaměnitelný feel a nic ho nenahradí. Rád bych se mu v budoucnu věnoval více. Tady jsem sáhl po klasice Olympus mju:II s filmem Kodak Portra 400. Fotka 360 flipu vznikla během natáčení welcome videa Honzy Malého pro Tynadraw, které jsem měl taky na starosti. Natáčet a fotit zároveň je občas velký oříšek. Lepší být pořád busy, než nemít co na práci a nudit se, no ne?
Galerie:
The end.